rajce.net - místo pro vaše fotografie

aneb "cesta do Sokoliků", nenech te se zmást, Poláci to maj vůbec nějaký přeházený: droga je cesta, takže našinec si klidně může zazpívat s Petrem Fialou, co se ještě neprokopal, "i droga...může být cíl". Nebo na tom billboardu, kde byla láhev mlíka a napsáno "Fetuj mleko".

Dlouho, předlouho očekávané objevování polského Podkorkonoší, aneb Krkoše north face a krásnej prodlouženej víkend, velice spravedlivě (až evropsky) rozdělenej mezi bajk, lezení a turistiku. Tak to mají mazlíčkové rádi.

(a fotek je asi víc než zdrávo, ale to je hlavně pro nás 2, takže rizpekt)

Z mého studijního pobytu v Malaze na přelomu 2005/2006..

Lezu na ledu, dokud počasí dá. Opět na Slapech, opět s chlapama ze Semil. Vyzkoušel jsem si tři zbraně, co jsem ještě na ledu nedržel v ruce: Petzl Nomic, Salewa něco a Grivel Monster. Míra mě nadchnul svým ledovým klidem při tahání. A taky jsem během všeho toho lezení nějak vypotil kocovinu - a pak že na ní neexistuje zaručenej lék;-)

Umělá ledová stěna ve Víru
Ledy ve Votrubcově lomu na Kozákově (Radostná pod Kozákovem)
Ledy v lomu u Krkavky (Semily)

Čtvrtek večer jsme vyrazili s Dádou a Kubem zčekovat již značně mediálně profáklou ledárnu ve Víru na Vysočině. V pátek jsem se přes služebku v Lounech přesunul do Kolína a v sobotu jsme s Kubem vyrazili na ledy do Českýho ráje, který jsme proložili filmovým festiválkem na Koupáku. Dneska je pondělí večer, sedím po práci na čaji na Bárečku na Flédě společně s brněnskou crew a říkám si, že jestli nevyužiju tenhle čas a místní free wi-fi, tak fotky z tohohle perfektního víkendu přijdou na přetřes nejdřív za měsíc...nějak v poslední době nestíhám.

Všechno už je popsaný na http://soulclimb.blogspot.com/. Zde tedy jenom neokomentovaný soubor fotek, který nejvíc potěší zúčastněné bouldristy a samozřejmě organizátory...Jo a: VÍTEJTE V NOVÉM ROCE!!!

Ondra mě šíleně hecnul a v ošklivém počasí svátečního odpoledne jsme natáhli na Kraví hoře letošní hlavní projekt. A pak jsme ho oba přešli. A pak jsme si potřásli rukama. A JE TO!

podzimní dovolená na spravení chuti

Pár momentek z Fesťáku

První regulérní long lajnu jsme natáhli v Brně na Kraví hoře s Ondrou-Mamutem pomocí jeho singáčských kladek. Na první pokus nám sice lajna zničehonic rupla cca 0,5m od kotvení - zřejmě byla natržená nebo jinak poškozená - ale naštěstí to nakonec dalo tak, že jsme opravdu natáhli poctivých 40m. Docela jsme se následně navzájem překvapili - před 2 měsíci v Hejnicích na Slackfestu jsme se na dlouhý lajně neuměli hnout a na kratší jsme se hýbali horkotěžko a vůbec ne jistě. Dneska stojíme na Kraváku u parádní lajny, kterou jsme právě oba přešli, po zamračeným dni se večer nad kostelem na Míráku ukázalo zapadající slunce a opět mně přepadá pocit, že stále nechápu, jak taková jednoduchá, dalo by se říct až prostá, věc jako lajna, dokáže dělat divy s tvojí náladou, rozpoložením a atmosférou místa, kde je natažená...IN SLACK WE TRUST!

Ne, nebyli jsme u moře (na Mallorcu jsme chtěli na DWS a další radovánky). Ne, nebyli jsme ani na Lipně (na surfy jsme chtěli a další radovánky). Ne, nebyli jsme ani v Alpách (na ferraty a kopce jsme chtěli šlapat a další radovánky). Všechny plány prostě shodou nepříznivých okolností vyvanuly do ztracena. Pracovní nasazení v první půlce prázdnin - kterou jsem si pro sebe nazval "šílený červenec" - jsem zvládal dobře, v tý druhý už toho začalo být nějak moc a ten přetlak se začal projevovat. Jistě ještě uslyšíte historku jak jsem zlomil klíč v zámku a zůstal tak uvězněný u popelnic na bytě ve dvoře, jak jsem se z toho dostal a jakou ostudu jsem si celým tímhle story způsobil - a jenom proto, že jsem trochu zkároval. Všechno souvisí se vším. Už bylo potřeba uniknout odsud pryč a nechat Brno za patama. Druhej tejden v srpnu jsem si nakonec konečně mohl vzít volno a to samé se povedlo Dáše. No hádejte, kde jsme se nakonec uvolnili: ve starém dobrém Č.ráji, na Koupáku a s kamarády ze Severu

Dvěma dny volna jsem oblepil červencový víkend z každé strany, sbalil stan, lezení a Dášenku, a vyrazili jsme do Rax Alpe. Zahrát si na vertikálním sportovním hřišti v Adlitzu a pokochat se krajinově vděčnými rozhledy ze stěn Höllentalu...

Slackline na Kmochově ostrově v Kolíně a 3 učedníci: Styf, Balů a moje maličkost. Všichni kolemjdoucí čuměli jak, když jim nadloube, tak předpokládám, že by to mohla být první lajna v tomhle super městě vůbec. Fotky jsou díky jejich převažujícímu předmětu značně monotematický, takže předpokládám, že nikoho, kdo nechodí, moc neosloví. Ale i přes tenhle chmurný předpoklad, věřím, že se to může změnit. Věřím, že jednou budeme chodit všichni! Stejně jako jsme se před pár desítkama tisíc let zvedli ze všech 4 na 2 nohy, tak jednou budeme všichni chodit na slacku. Protože je to nakažlivý a kdo jednou zkusí a vytrvá tu minimální chvíli, než udělá prvních pár kroků, má to dobře nalajnováno, aby u lajny už zůstal. A všichni budeme víc v pohodě, protože lajna člověka relaxuje, koncentruje a pozitivně nalazuje. A dlouhodobě nemocnejm můžu jenom vzkázat: Slackuj a víra tvá tě uzdraví!

Poprvé za letním lezením ve Vysokých Tatrách..

Fotky z N70 ze dvou natahování: na pěkné otevřené louce na kopci Kraváku dvě tricklajny s Ondrou(Mamut) a Ondrou (OB) a včera historicky 1.longlajn (40m) v parku Lužánky. Abyste viděli, že se tady neflakame;)

Jsou to takový zaklínadla: Skalák, Koupák, Český ráj, kamarádi a známý tváře a tak dále...aneb kde je nejlíp.